Po třech letech jsme se rozhodli, že necháme našeho miláčka ostříhat.
Při návštěvě salonu jsem měl smíšené pocity, jak to bude náš neposedný Max snášet.
Paní kadeřnice mě ale poslala pryč s tím, že pes jinak neposedí a je nejlepší nechat ho tam samotného a že si ho mám vyzvednout za hodinu.
Sebral jsem se a pozoroval jsem Maxe jak mě sleduje tím svým psím pohledem říkajícím: ,,Kam jako jdu a proč ho tam nechávám.´´
Po hodině jsem se vrátil a našeho psa ani nepoznal. Vypadal úplně jinak než jak jsem si ho mohl představit.
Ale asi je spokojený. Když jsme se vrátili domů, po zahradě se jen proběhl, nikde nevyválel -:) Roman